covidový 14ti-deník, 9. - 22.11.
Pane Bože, já už budu jen a vždy hodná, ale já už chci do tělocvičny -:). To je opravdu doba, kdy jeden stále žasne….
Na počátku karantény jsme si Káčou říkaly, že se někam přihlásíme jako pomocné síly. Pak jsme pochopily, že my dvě jsme vlastně jen jedna plnohodnotná pracovní síla. Pak byl vyhlášen dotační program Můj klub a pochopily jsme, že nejsme ani jedna plnohodnotná síla, protože papírování mě připoutalo do kanceláře jako v plném provozu. K tomu „distanční tréninky“ – no to je taky masakr. Ač to může znít opravdu neuvěřitelně, jsem zaměstnáním trenér, takže nyní „nic nedělám“, ale já se celý den nezastavím….
Ovšem na druhou stranu jsem skoro dojata při každé sms, videu a fotce, které mi denně chodí. Skoro se stydím…rodiče pracují (nebo alespoň z domova), učí se dětmi a k tomu je „nutím“ chodit běhat, posilovat, vést basketbalový trénink a ještě mi posílat, jak to těm holčičkám jde. No a jako „poděkování“ a obdiv jim pošlu výši příspěvků na sezónu 2020/21, kde jsme sotva „kopli do míče“… Já bych nejraději všem koupila nějaký dárek jako poděkování a to nejen hráčkám, ale i rodičům, ale nebudete tomu věřit…na to nemám :-( :-). Takže na příspěvcích jsme se domluvili a jsem za to ráda. Hlavním naším cílem je – ať to stojí, co to stojí, aby nás covid opustil a my se mohli vrátit k životu, který jsme žili před dobou covidovou.
V uplynulém týdnu proběhla velkolepá akce, na kterou jsme patřičně hrdi – a ani nevím, zda ji popisovat, abych ji pak následně neviděla u jiných klubů, kde ji „hrdě“ opisují…nebylo by to poprvé….
Prostě super akce, kdy jsme dodrželi nařízení Vlády, ale kde holky trénovaly, trenéři je viděli, všechny měly možnost se na dálku pozdravit, byla to pro všechny změna oproti individuálním tréninkům a posílili jsme sociální propojení klubu. Všem za účast děkuji, bylo to super a …tak si to tento týden zopakujeme :-). A dál uvidíme - co nám dovolí vládní semafory a počasí….
Jak jsem tak měla možnost s děvčaty prohodit pár slov…nechci trenéry nijak děsit, ale s plněním tréninkových dávek to asi tak vařící nebude. Složitá doba – holky toho mají ze školy až nad hlavu, když skončí, je tma a my je nutíme venku běhat, skákat, posilovat a kdo ví, co všechno. A najít v sobě motivaci??? No jsem ráda, že na této barikádě stojím na straně trenérů, kteří úkoly zasílají a ne na straně hráček, které si pak vymýšlí plnění do deníků….Tak si tak myslím, že nejvíce trénují 07+08, které vesměs bezvadně spolupracují s Káčou a moje 09 a většina 10 a 11. Je to bomba a moc všem rodičům, kteří trpělivě koušou dávky basketbalových dovedností, děkuji.
Čísla klesají a na obzoru se ukazují první rozvolňovací kroky. Na jednu stranu mám strach, aby se nerozvolnilo rychle, ale na druhou stranu toužebně čekám na barvu, která nás pustí do haly…..takže ještě chvilku vydržme…
